Rusava - historie

Rusava patří mezi nejmladší obce na Moravě, vždyť zakládací listinu vydal Jan kníže z Rottalu v roce 1657. Po potlačení vzbouřených Valachů na Vsetínsku se císařští úředníci rozhodli vystěhovat nejvzpurnější vzbouřence a tímto úkolem pověřili Jana z Rottalu, jenž patřil k nejvýznačnějším pobělohorským zbohatlíkům a těšil se ve Vídni značné přízni. Několik desítek Valachů tedy začalo budovat obec Rottalowice (toto jméno vrátili obci i německé úřady za okupace) v tehdy zcela pustých lesích při pramenech říčky Rusavy, na rottalském panství, které tehdy zahrnovalo i Svatý Hostýn. Hlavním zdrojem obživy byla vedle pastevectví a práce v panském lese výroba dřevěných nástrojů a nářadí.

Až v roce 1779, kdy byl poutní kostel na Hostýně dočasně uzavřen, vysvěcují v Rusavě na Hořansku katolický kostel a v obci vzniká farnost. Toleranční patent císaře Josefa II. znamenal postupný růst nekatolíků a když do vsi přichází evangelický farář, etnograf, spisovatel, geolog a botanik Daniel Sloboda, stává se Rusava významným centrem evangelíků. Zasloužil se nejen o rozšiřování vzdělanosti, ale především o stavbu evangelického kostela a fary na Dolňansku v roce 1874. Po potlačení protimaďarského povstání na Slovensku se v rusavských usedlostech ukrývají desítky jeho vůdců, z nichž nejvýznačnější, Jozef Miloslav Hurban patří mezi nejdůležitější postavy slovenského obrození.

Za první republiky se Rusava začala stávat také místem odpočinku a výletů obyvatel okolních měst. V roce 1933 si zde staví vilu malíř a ilustrátor Adolf Kašpar, autor ilustrací snad nejznámějšího vydání Babičky. Častým návštěvníkem je spisovatel František Táborský, autor knihy Rusava – život valašské dědiny. Rusavu si zamilovali i portrétista František Ondrůšek a krajinář a portrétista Ludvík Schneiderka, jenž zde strávil poslední roky života.

Za II. světové války se okolí Rusavy stalo svědkem nejen protiněmeckých vystoupení partyzánů, ale i polovojenských bojůvek, které místo skutečného boje využívali strachu místních lidí pro vlastní obohacení. Padesátá a šedesátá léta pak znamenají pro Rusavu nejen kolektivizaci, ale hlavně rychlý nárůst počtu rekreačních objektů. Vedle odborářských zařízení vznikají i soukromé objekty, zároveň však obec postupně ztrácí svůj valašský ráz, když místo valašských roubenek vyrůstají cihlová.

RUSAVA - PAMÁTKY

Nejstarší dochovanou památkou je pozdně barokní kostel na Hořansku. Význačnější je evangelický kostel na Dolňansku, postavený na místě vyhořelého dřevěného kostelíku z r. 1871 spolu s farou roku 1874 (na faře pískovcová pamětní deska Daliela Slobody od sochaře J. Foltýna). Zajímavým místem je i hřbitůvek, umístěný na vysokém návrší uprostřed obce.

Asi nejznámější památkou lidové architektury je tzv. Kašparova vila z r. 1933, postavená podle vzoru horské chaty Kohútka v Javorníkách. Po nástupu komunistů sloužila různým účelům (zdravotní středisko, kanceláře JZD, knihovna a muzeum obce), po restituci navrácena dědicům původního majitele a dnes veřejnosti nepřístupná. V obci se dochovalo i několik roubených stavení, které dokumentují původní typy valašské architektury. Pozornost zaslouží i studánky s údajně léčivou vodou - Hurbanova, Hladová, Veverkova.

Movité památky shromažďuje muzeum obce, umístěné v budově obecního úřadu. Na rozcestí pod Jestřabím v části Ráztoka stojí pomník partyzána Slávka Lonky, přemístěný sem z lesa na jz. úpatí Pardusu.